James Edward Davies

(Hvězda 1914-15, Britská válečná medaile, Britská medaile „Vítězství“, Medaile za dlouholetou a vzornou službu u námořnictva – HMS Frobisher)

Pouze někteří britští námořníci se během první světové války utkali s příslušníky rakousko-uherského námořnictva. James Edward Davies byl jedním z nich. Pozoruhodné je, že v jeho případě k tomu došlo dokonce na dvou různých frontách.

J.E. Dawis se narodil 21.3. 1893 ve městě Pontypridd kraj Glamorgan. Otec, povoláním horník,  se jmenoval William Henry Davies. Jeho matka, jménem Anna  pravděpodobně zemřela když byl ještě dítě, protože v dotazníku celonárodního sčítání lidu z roku 1911 je jako jeho matka uvedena Florance L Davies (vdaná 6 let). Edward měl také 4 mladší sestry (evidentně nevlastní) a to dvojčata Beatrice May a Mirrium (nar. 1905), Viloet (nar. 1907) a Evliyn (nar. 1911).

James Edward pracoval před narukováním stejně jako jeho otec jako horník. Závazek ke službě u královského námořnictva (Royal Navy – RN) podepsal 5.1.1912 na 12 let, později jej však prodloužil. Z jeho služebních dokumentů můžeme vyčíst, že v době narukování byl vysoký 5 stop a 5 palců, měl hnědé vlasy a hnědé oči. Jako zvláštní znamení je uvedena jizva na zádech a pravém rameni a tetování na pravé paži.

Jeho prvním působištěm bylo výcvikové středisko známé jako HMS Vivid II, kam narukoval v hodnosti Stoker II (topič II třídy) 5.1.1912 a pobyl zde až do 2.3.1912.

3.3.1912 byl převelen na bitevní loď  HMS Irresistible a vydržel zde až do 11.12.1912, kdy byl převelen zpět na HMS Vivid II. Během služby na HMS Irresistible byl povýšen do hodnosti Stoker I (topič I třídy).

Další lodí v pořadí byl bitevní křižník  HMS Royal Arthur na kterém sloužil od 12.2.1913 do 13.4.1913. Od této chvíle začíná být jeho kariéra velmi zajímavá, je totiž převelen až do daleké Číny a to nejprve na palubu říčního dělového člunu HMS Kinsha (zde sloužil od 14.4.1913 do 29.5.1913 a od 17.7.1913 do 20.1.1914) a poté na dělový člun  HMS Woodlark (zde sloužil do 30.5.1913 do 16.7.1913 a od 21.1.1914 do 12.3.1914) . Tyto čluny zajišťovaly hlídkovou službu na řece Yangtze po posledním Boxerském povstání v Číně Hlídkové čluny na řece Yangtze.

Po vypuknutí 1 světové války v červenci 1914 byly posádky říčních dělových člunů demobilizovány a v počtu 2 důstojníci, 100 námořníků a 6 signalistů z řad Cornwallské lehké pěchoty doplnili posádku bitevní lodě  HMS Triumph, která byla tou dobou v rezervě v Hong Kongu. Davies se na Triumph nalodil přesně 25.7.1914. Bitevní loď HMS Triumph se zúčastnila operací proti německé východoasijské eskadře viceadmirála von Spee, během kterých zajala jednu nepřátelskou zásobovací loď.

23.8.1914 byla HMS Triumph přiřazena ke spojenecké japonské flotile a spolu s ní se zúčastnila obléhání Německé kolonie Tsingtao v Číně. Zde právě došlo k prvnímu utkání s rakousko-uherskou marinou, protože v té době se zde nacházel křižník SMS Kaiserin Elisabeth, jehož posádka pod německým velením se podílela na obraně kolonie. Poté co bylo Tsingtao obsazeno, se HMS Triumph v listopadu 1914 vrátila do Hong Kongu.

V lednu 1915 byla loď odvelena do Dardanell k podpoře výsadkové operace na Gallipoli a Davies byl stále na její palubě.
Výčet jejích akcí zde je impozantní a proto uvádím pouze stručný popis:
– první ostřelování tureckých pevností při vstupu do úžiny 18 a 19. 2.1915
– ostřelování turecké pevnosti Sedd el Bahr 25.2.1915
– 26.2.1915 pokus o vjezd do úžiny a ostřelování vnitřních opevnění spolu s bitevními loděmi HMS  

Albion a HMS Majestic

– útok na pevnost Dardanos 2.3.1915
– operace proti Smyrně
– hlavní útok na vnitřní opevnění 15.4.1915
– podpora pozemních vojsk a ostřelování tureckých zákopů na dominantní výšine Achi Baba
– 18.4.1915 její barkasa spolu s člunem z HMS Majestic potopila britskou ponorku E15, která uvázla na mělčině a byla oprávněná obava, že padne do rukou turecké armádě
– podpora hlavního vylodění vojsk ANZAC u Gaba Tepe 25.4.1915.

Květen byl však pro tuto loď osudný. Dne 25.5.1915 během ostřelování tureckých pozic zahlédla hlídka periskop ponorky, kterou byla, jak se později ukázalo, německá U-21. Ve chvíli, kdy děla HMS Triumph začala ponorku ostřelovat, zasáhlo jí torpedo. Loď vydržela na hladině zhruba 30 minut, během kterých torpédoborec HMS Chelmer stihl evakuovat většinu posádky a pak se pomalu potopila do hloubky 55m . Davies měl štěstí, protože byl mezi zachráněnými, i když topiči to měli na palubu nejdále a byli tedy nejčastějšími oběťmi při potopení lodi. Zahynulo tehdy 75 mužů (z toho 22 topičů různých hodností) a 3 důstojníci.

Po této události byl vzat opět do stavu výcvikového střediska HMS Vivid II (2.6.1915 až 17.9.1915) a pak krátký čas (18.9.1915 až 30.9.1915) pobyl na palubě starší bitevní lodi HMS Mars, která v té době sloužila jako dopravní loď pro přepravu vojska.

Dalším důležitým momentem v jeho kariéře se stalo převelení na lehký křižník HMS Dartmouth, se kterým se nejprve zúčastnil první velké bitvy na Jadranu u Durazza 28 a 29.12 1915 a o skoro dva roky později i největší bitvy s rakousko-uherským loďstvem, bitvy v Otrantské úžině, která se odehrála 14 a 15.5.1917. Bylo to tedy již jeho druhé utkání s rakousko-uherskými námořníky. Popisu bitvy se zde nebudu věnovat, protože ji velmi podrobně popsali autoři knihy „Bitva v Otrantské úžine“ nakladatelství Mare-Czech. Jedna informace je však zajímavá. Když se totiž smíšená italsko-britská eskadra vracela po skončení bitvy do Brindisi, byl HMS Dartmouth zasažen a poškozen torpédem z německé ponorky UC-25. Loď se sice nepotopila, ale poměrně značně poškozená se tak tak dobelhala do přístavu. I v tomto případě měl Davies štěstí, protože v bitvě a při následném torpédování zahynulo pouze 8 mužů, z nichž jeden byl topič (MILLS, Charles S, Leading Stoker, K 5635).

Po těchto zkušenostech nás nepřekvapí, že po tradiční rekonvalescenci na HMS Vivid II (1.7.1917 až 13.8.1917) byl přeložen k „méně nebezpečné“ službě na torpédoborci HMS Vanoc, na kterém to vydržel až téměř do konce války (sloužil zde od 14.8.1917 do 17.6.1918).

Po válce sloužil na následujícíh lodích: bitevním křižníku HMS Tiger (14.11.1918 až 31.7.1921), torpédoborci HMS Voyager (4.10.1921 až 12.6.1922), krátce na lehkém křižníku HMS Dauntless (1.1.1925 až 7.1.1925), těžkém křižníku HMS Frobisher (28.2.1925 až 22.12.1927) a dokonce na největší lodi své doby, bitevním křižníku HMS Hood (28.8.1928 až 17.5.1929). Během služby na HMS Frobisher byl povýšen do hodnosti Leading Stoker (vrchní topič) a byla mu udělena medaile za dlouholetou a vzornou službu (Long Service and Good Conduct), která se uděluje po 15 letech vzorné služby bez kázeňských nebo jiných přestupků.

Informace o jeho další službě bohužel nemám k dispozici, protože služební záznamy námořníků královského loďstva po roce 1929 zatím nejsou veřejně přístupné.

Autor

V. Smolík

Další příspěvky

• FRANCIE 14-183. 12. 2022Kouzlo archivů aneb jak se z kavaleristy vyklubal letec Louis Marie Gondois
• FRANCIE 14-181. 2. 2022Orientální verze francouzského válečného kříže 1914-18
• FRANCIE 14-188. 1. 2022Kde své znalosti získali generálové první republiky?
• FRANCIE 14-1811. 12. 2021Pošťákem ve Velké válce u Verdunu