Mrazivé boje a utrpení Italů u Nikolaievky

FRITTOLI CESARE
(Medaile za vojenskou statečnost)

Války posledních staletí jsou důkazem toho, že člověk na bitevním poli nebojuje jen proti vojákům nepřítele, ale i samotná příroda je mu nelítostným protivníkem, proti němuž není zbraní. Zářným příkladem budiž krutá zima rozlehlých plání Ruska, a tak stejně jako Napoleon Bonaparte musel po prohrané bitvě u Malojaroslavce zahájit svůj úprk spálenou zemí zpět do Francie, čekal stejný osud vojsky Osy o více jak sto let později.

Dnes již všichni, nejen odborníci, znají strhující příběh bitvy o Stalingrad, která znamenala zcela jistě zlomový bod v druhé světové válce. Méně však známými jsou osudy dalších armád, které bojovaly na východní frontě po boku nacistického Německa. Něco málo nám může přiblížit právě tato italská medaile za vojenskou statečnost, která na sobě nese rytinu jména vojáka Frittoliho Cesareho, data 26.1.1943 a neméně významného názvu obce Nikolajewka (Nikolaievka). A právě bitva u Nikolaievky se stala pro mnoho italských vojáků synonymem krvavého utrpení italského tažení na ruské frontě.

Během poslední fáze bitvy o Stalingrad, kdy byla německá 6. armáda již několik měsíců obklíčena, zahájila Rudá armáda třetí fázi zimní ofenzivy na donském frontu, kterou vedla proti zakopaným jednotkám rumunské, maďarské a italské armády, které se soustředily jižně od města. Hned po zahájení útoku připisovala na své konto Rudá armáda jedno vítězství za druhým a působila nepříteli značné ztráty. Vyvolala tak v řadách vojsk Osy zmatek a strach. Nápor Rudé armády byl tak silný, že 17. ledna 1943 byl generál Gabriele Nasci nucen vydat rozkaz pro celý italský armádní sbor ke stažení z pozic od Donu. Italská 8. armáda, tedy to co z ní zbylo, se dala spolu s Němci, Maďary a Rumuny na ústup, který však připomínal spíše zběsilý útěk do bezpečí. Pozůstatky 8. armády, které byly tvořeny třemi alpskými divizemi, musely absolvovat během ústupu několik dalších krvavých bitev, protože se postupně dostávaly do obklíčení ruských vojsk, ze kterého se zdálo, že není úniku. A tak skoro po dvou set kilometrovém pochodu dorazily 26.1.1943 k silně zabarikádovaným a zakopaným sovětským jednotkám u vesnice Nikolaievka, které je nechtěli nechat prchnout, ale měly za úkol je zcela zničit. Pro italské muže, kteří byli zcela vyčerpání, zmrzlí a velké procento z nich již bylo beze zbraně, však nebylo cesty zpět a museli se pokusit o průlom.

Útok začal hned ráno. Přeživší italští vojáci se odhodlaně vrhali vstříc vojákům Rudé armády za minimální dělostřelecké podpory. Za cenu těžkých ztrát se jim teprve se západem Slunce a s ním spojeným nebezpečím, že zůstanou ve více jak 35 stupňovém mrazu přibiti k zemi neustálou palbou, podařilo dosáhnout úspěchu a obsadit strategická místa ve vesnici a návrších. Tím zajistili koridor, kterým mohly zbytky italského armádního sboru spolu s dalšími uprchnout. Za necelý týden 31.1.1943 se v troskách Stalingradu vzdal nově povýšený polní maršál Friederich Paulus a jeho vojáci. Ve stejný den se dostali italští vojáci již do bezpečí mimo sovětské obklíčení.

Abychom si uvědomili, jak byla pro Italy tato bitva a celý její ústup zdrcující, lze uvést několik čísel. Na začátku ústupu 16-17. ledna čítal italský armádní sbor 61 155 mužů, ale po bitvě u Nikolaievky jich bylo jen 20 920 a z toho přes 7 500 raněných. Mezi více jak 40 000 zajatými, umrzlými a zabitými byl i desátník dělostřelectva Frittoli Cesare. Cesare byl za výjimečné a příkladné vedení svých mužů a hlavně za svůj odvážný čin, vyznamenán stříbrnou medailí za vojenskou statečnost, když vedl své družstvo s kulometem v ruce do boje až do blízkosti několika metrů od nepřítele a palbou ho donutil k ústupu, přičemž byl ale i on smrtelně zraněn. K jeho ocenění došlo posmrtně v roce 1948. V tomto případě se tak jedná o poválečnou verzi vyznamenání Italské republiky, kterou si jako nositelskou kopii nechala zhotovit rodina. Což je u těchto vyznamenání běžné. Je pak už jen otázkou na kolik byly tyto ztráty smysluplné, když bylo 31. března oficiálně ukončeno působení italských vojsk na východní frontě.

Originál citace:
Di Luigi e di Mazzoleni Emma, Da Rove Volciano (Bresca), classe caporale maggiore, 20 artiglieria alpina (Tridentina) alla memoria
In un ciclo di operazioni particolarmente eccezionali fu costanto esempio ai propri dipe denti di serenita e sprezzo del pericolo. Durante un aspro combattimento chiedeva insisteamente ed otteneva di prendervi parte attiva in qualita di mitragliere. Trascinando em l´esempio la sua squadra si portava sino a pochi metri dalle postazioni nemiche per renier piu efficace il tiro della sua arma. Ferito a morte, mentre sparava sul nemico volgendole im fuga, trovava parola d´incitamento per i compagni vicini additando loro la via delle vitaria – Nikolajewka (Russia) 26 gennaio 1943.

Překlad citace:
V mimořádně výjimečné vřavě bojů byl pro své spolubojovníky neustálým příkladem klidu a bezohlednosti k nebezpečí. Během zuřivé bitvy trval na tom, že se jí aktivně zúčastní jako kulometčík. Vedl své družstvo na několik metrů od nepřátelských pozic, aby byla střelba z jeho zbraně účinnější a šel tak příkladem. Byl však smrtelně raněn, při střelbě na nepřítele, ale i tak ho obrátil na útěk a tím povzbudil své kamarády v okolí a ukázal jim cestu k vítězství. – Nikolaievka (Rusko) 26. ledna 1943.

Autor

J. Princlík

Další příspěvky

Italská medaile za vojenskou statečnost