Padl na Sommě – Příběh vojína Alberta Jamese Crosse

6066 PTE. Albert James CROSS
(Britská válečná medaile, Britská medaile „Vítězství“)

Ofenzíva na Sommě byla jednou z nejkrvavějších bojových operací 1. světové války a zároveň největší pohromou v dějinách britské armády. Jen během prvního dne bojů (1.7. 1916) ztratili Britové 60 000 mužů (20 000 mrtvých a přibližně 40 000 zraněných) a do jejího oficiálního zakončení (18.11. 1916) dosáhly celkové ztráty na obou bojujících stranách takřka 1 200 000 padlých, zraněných a nezvěstných.

Pro začátek našeho příběhu se ale musíme vrátit o nějaký čas zpět. Albert James Cross se narodil v lednu roku 1894 v Bristolu v hrabství Gloucestershire. Jeho otec se jmenoval Wallace Harry Cross a matka Dinah Cross, která bohužel v jeho 15 letech zemřela. Albert měl tři starší sourozence, bratra Johna a sestry Edith a Constance. Celá rodina bydlela v malebném rodinném domku na adrese 15 Whitby Road Brislington. Albert se v mládí vyučil a před nástupem do armády pracoval jako švec. Narukoval až za dva roky po vypuknutí Velké války ve svých 22 letech 23.1. 1916 a to k 9. pluku Somersetské lehké pěchoty (osobní číslo 20584). 17.6. 1916 byl přeložen k náhradnímu 3.praporu 21.Londýnského pluku (osobní číslo 6066). Po základním výcviku byl připraven jako náhradník za muže ztracené v právě probíhající ofenzívě na Sommě. Už 25.6. 1916 se tak spolu s dalšími vojáky nalodil na loď v přístavu Southampton, aby je druhého dne vylodili v Le Havre ve Francii. Všichni se stali součástí britského expedičního sboru známého jako B.E.F.

Po vylodění byli nově příchozí nováčci rozděleni k různým plukům. Vojín Albert James Cross byl armádním rozkazem č. 204 z 10.7. 1916 přidělen k rotě „D“ 1.praporu (Rangers) 12.Londýnského pluku. Zde také dostal nové osobní číslo 7676. V době, kdy Albert James Cross dorazil ke své jednotce se 1.prapor nacházel v Hebuternském sektoru, kde se jeho vojáci zotavovali po těžkých bojích o Gommecourt. Věnovali se zde hlavně opravám zákopů. 18.7. 1916 se celá 56 divize, jejíž součástí byl i 1.prapor, přesunula do výcvikové oblasti u St. Riquieru severně od Abbeville. Prapor Rangers byl ubytován ve vesnici Neuilly L´Hopital. Zde se také poprvé setkali s novou tajnou zbraní „tanky“. 3.9. 1916 se prapor přesunul do Vaux-sur-Somme a večer téhož dne dorazili do místa zvaného Brayská citadela (Bray Citadel). Zde se utábořili a pod stany přečkali noc. Dalšího dne dostali rozkaz obsadit zákop zvaný „Casemat“, který se nacházel nedaleko rozbořené cihelny jižně od Bernafayského lesa.

V půl jedné ráno se tak vydali na pochod přes Fricourt a Maricourt. Přesun byl poznamenán tragickou nehodou. Jeden z vojáků náhodou šlápl na ruční granát zapadlý v bahně a následnou explozí bylo několik vojáků zraněno. Po 6 hodinách pochodu urazili zhruba 20 km a dorazili do místa zvaného „Šimpanzí údolí“ (Chimpanzee Valley), kde se utábořili. Těsně po příchodu zde byli překvapeni krátkým dělostřeleckým přepadem, při němž bylo zraněno několik spojařů, avšak další pobyt zde již proběhl v klidu. 1. Rangers měli setrvat na místě až do 8.9. 1916, kdy měli posílit 7.prapor Inniskillingských fizilírů v zatopených zákopech nedaleko od Guillemontu. Přesunovat se začali až v noci z 8 na 9 září. Nejprve se shromáždili v rezervních zákopech nacházejících se na hřebeni pod silnicí vedoucí z lesa Leuze (Leuze Wood) do Guillemontu a pak se začali přemísťovat do předních zákopů, ze kterých měli zaútočit na německé pozice zvané „Ginchy Telegraph“.

Útok začal ve 4:45 ráno 9.9. 1916. Ihned po opuštění zákopů se útočící vojáci 1. praporu ocitli pod silnou kulometnou palbou z německé pozice nacházejících se na levé straně útočného sektoru. Tuto pozici vojáci pojmenovali „Čtyřúhelník“ (Quadrilateral). Na pravém křídle útočné vlny 1.praporu se nacházela rota „C“, která se během svého postupu vpřed prakticky nesetkala s odporem. Vojáci této roty narazili pouze na malou skupinu asi 20-ti předsunutých německých pozorovatelů, které zčásti pobili a ostatní zajali. Na levém křídle se nacházela rota „D“, ve které byl i Albert James Cross. Tato rota postupovala vpřed pod silnou palbou z kulometů a ručních zbraní a již na počátku útoku utrpěla veliké ztráty. Muži dostali příkaz zalehnout a opětovat palbu na německé zákopy, které se nacházeli v kotlině nalevo od směru útoku. Vojáci ze 7. praporu Inniskillingských fizilírů útočící nalevo od roty „D“ se k nim přidali a také začali ostřelovat německé zákopy. Rota „D“ toho využila, obsadila zákop „C-D“, který byl prázdný a za stálého ostřelování německých pozic se zde přeskupila. Navečer Inniskillingští usoudili, že jejich levé křídlo je příliš odkryté a proto se rozhodli stáhnout. Informovali o tom velícího důstojníka roty „D“ 1.praporu a ten se rozhodl, že bude lepší se také stáhnout do výchozích pozic a držet je. Rota „A“ 1.praporu postupovala ve druhé vlně jako podpora roty „C“ a dosáhla spolu s ní cílových pozic na silnici z lesa Leuze do Guillemontu. Rota „B“ podporovala ve druhé vlně rotu „D“ a stáhla se s ní do výchozích pozic. Pozice 1. praporu Rangers se tak táhla od nejsevernějšího konce lesa Leuze severozápadním směrem. 1.prapor zůstal na pozicích až do půlnoci 10.9. 1916, kdy je vystřídal 8.prapor Middlesexského pluku a poté se přesunuli do tábora u Billonské farmy jihozápadně od Carnoy, kde setrvali až do 14.9. 1916. Odpoledně 14.9. byl velen nástup a prapor dostal rozkaz přesunout se na farmu Falfemont, která se nacházela asi kilometr jihozápadně od lesa Leuze. Mluvit v tomto případě o farmě bylo přehnané. Zbyla z ní totiž pouze hromada cihel obkroužená starými německými zákopy. Prapor dorazil na místo v půl druhé ráno 15.9. 1916 a vojáci obsadili zákopy. Z pozic okolo farmy Falfemont byl pěkný pohled na francouzské pozice u lesa Savernake a na východní část města Combles. Byla výborná viditelnost a vojáci mohli dalekohledy pozorovat francouzské útoky právě ve směru na Combles. Na těchto pozicích prapor setrval až do odpoledne 16.9. a pak dostal rozkaz přesunout se o 300 metrů zpět do rezervních zákopů. Ten samý den také převzal velení 1.praporu Londýnského pluku podplukovník F.W.D. Bendall, který mu poté velel až do konce října. Prapor zůstal v rezervě až do 18.9. 1916 a pak nastalo stěhování. Nejprve do zákopů u Hardecourt, pak zpět a následně do zákopů nacházejících se v severozápadním cípu lesa Leuze, kde vystřídali 12.prapor Gloucesterského pluku. Nevydrželi zde však dlouho a již 24.9. se opět stěhovali, tentokrát znovu do „Šimpanzího údolí“. Aby přesunů nebylo málo, 24.9. jsou zpět na pozicích u lesa Leuze. Během všech těchto zastávek budovali pozice pro útok na město Combles. Úkolem 1. praporu (Rangers) během tohoto útoku bylo podporovat další prapory Londýnského pluku a to 1. (Royal Fusiliers) a 1. (London Scottish). Ráno 26.9. 1916 bylo Combles v rukách 56. divize a Francouzů a 6. gardová divize držela linii na levé straně u Flers. Část zákopů však byla stále v německých rukách a 1.prapor dostal rozkaz, aby je s podporou dvou tanků vyčistil. Útočit měly roty „A“ a „B“ s podporou roty „D“. Rota „C“ se přesunula do zálohy. V 16:00 dorazily k velitelství praporu, které se nacházelo ve dvou starých německých bunkrech, dva tanky. Mezitím se vrátil průzkumný oddíl vedený poručíkem Colvinem s informací, že část zákopů napravo od 6. divize je držena německými vojáky a je silně opevněná. V 18:00 požádal velící důstojník útočných rot kapitán Copeland, aby se podpůrné roty také posunuly vpřed. V 19:45 hlásil velitel tanků, že jeho stroje mají problém s motory a nemůžou tedy podporovat útok. S ohledem na nastalou situaci bylo rozhodnuto, že se útok posune a vojáci v přední linii dostali rozkaz se zakopat. Zároveň byli posíleni o dva kulomety. Ve 4:45 ráno 27.9. 1916 dostaly čelní roty rozkaz připravit se k útoku, který měl být zahájen v 10:00. Jako podpora přijely další tři tanky, ale i ty se porouchaly nedaleko od velitelství. Byly povolány další dva tanky a útok posunut na odpoledne. I tyto tanky však měly potíže a proto byl útok nakonec odvolán.

Divize byla vystřídána francouzskými jednotkami, konkrétně 1.prapor byl vystřídán 33. pěším plukem a 28.9.1916 odpoledne se divize přesunula zpět do Brayské citadely. Není ani divu, že francouzský velitel 33. pěšího pluku se o tancích vyjadřoval dost nelichotivě a prohlásil, že on by na německé zákopy zaútočil i bez těch mechanicky poháněných krabiček od sardinek.

V Brayské citadele tábořila divize pět dní. Během tohoto pobytu dorazily k 1. praporu posily v síle 13 důstojníků a 80 poddůstojníků a mužstva. Vesměs se jednalo o čerstvé odvedence bez bojových zkušeností a ironií osudu je, že mnoho z nich padlo hned v následujících bojích. V odpoledních hodinách 3.10.1916 opustil prapor bezpečí Brayské citadely a odpochodoval do rezervních zákopů východně od bývalé vesnice Guillemont, ze které po bojích zbyly jen hromady cihel a rozpadlá stodola.

K dalšímu přesunu praporu došlo 5.10. 1916, kdy přišel rozkaz vystřídat muže v zákopech východně od Les Boeufs. Schylovalo se k další bitvě, shodou okolností poslední v rámci ofenzívy na Sommě pro 1. prapor Londýnského pluku. Tato bitva bude poslední i pro Alberta Jamese Crosse. Systém zákopů okolo Les Boeufs byl velmi nepravidelný. Zákopy byly často kopány pod palbou, což neumožňovalo jejich úplné vzájemné propojení a vytvoření souvislé linie. Úkolem pro 168. brigádu v jejímž rámci působil i 1./12. prapor Londýnského pluku bylo napadnout a obsadit německé pozice mezi Les Boeufs a Le Transloy. Konkrétně 1. prapor dostal rozkaz obsadit zákop s poetickým jménem „Kapka rosy“ (Dewdrop trench).

Útočit měl prapor po třech četách ve čtyřech vlnách a to v následujícím pořadí: první vlna – dvě čety roty „D“ plus jedna četa roty „A“; druhá vlna – dvě čety roty „D“ plus jedna čety roty „A“; třetí vlna – dvě čety roty „A“ plus jedna četa roty „C“; čtvrtá vlna – tři čety roty „C“. Tři čety roty „B“ zůstaly v záloze. Zbývající čtvrtá četa roty „B“ posilněná dvěma kulomety Lewis dostala rozkaz přesunout se na levé křídlo a podporovat útok. Tento rozpis nám dokládá, že Albert Cross se během útoku nacházel v první anebo ve druhé vlně. První vlna vyrazila do útoku z “ Dešťového zákopu“ (Rainy trench) v 13:45 7.10. 1916. Ihned po opuštění zákopů se vojáci dostali do prudké palby z „Kapky rosy“ a pouze asi 15 mužům se podařilo postoupit dál něž na nějakých 30 metrů od vlastních pozic. Stejně dopadla i druhá vlna. Čelo útoku bylo rozbito a hrstky přeživších se schovávali v kráterech po granátech. Třetí a čtvrtá vlna, jejichž výchozí pozice byla v zákopu „Burnaby“ (Burnaby trench) a blízkých kráterech vyrazila do útoku ve 14:30. I ony byly vystaveny zuřivé palbě a utrpěly těžké ztráty. Jak zahynuli muži ze čtvrté čety roty „B“ se dvěma kulomety není známo. Jejich velitele, který přišel k praporu teprve před několika dny, už nikdy nikdo neviděl a většina jeho mužů byla také pohřešována. Jak viděli tento útok prostí vojáci, můžeme posoudit z dopisu vojína Artura Dornama z roty „C“: Naším prvním úkolem bylo obsadit zákopy asi padesát metrů od německých linií. Trvalo nám to dva dny, ale neutrpěli jsme přitom žádné ztráty. Večer 6.10. 1916 jsme se přesunuli do nové pozice a dostali jsme rozkaz se zakopat. Byli jsme pod stálou palbou a tak ani nemusím zdůrazňovat, že jsme se zakopali dost rychle. Druhý den ráno se začalo proslýchat, že zaútočíme kolem jedné hodiny odpoledne. Naše děla začala ostřelovat německé zákopy. Nikdy předtím jsem nic podobného nezažil a nikdy už zažít nechci. Vzduch byl plný granátů a „Hunové“ nám stejně zuřivě opláceli. Museli o našem útoku předem vědět, protože jakmile jsme vyběhli ze zákopů, zasypali nás šrapnely a kulometnou palbou. Pamatuji si, jak kulky bušily do země všude okolo a i když jich pár proletělo těsně kolem mě, nebyl jsem zraněn. Většina mých kamarádů v té chvíli už byla mrtvá a nebo zraněná. Skočil jsem do nejbližší granátové jámy a přečkal zde až do večera. Po celou dobu mě měl na mušce nepřátelský odstřelovač a pálil vždy, když jsem se jen trochu pohnul. Jakmile padla tma, proplížil jsem se doleva, kde jsem narazil na skupinku našich ukrytých v zákopu. Nosili jsme zraněné celou noc až do neděle ráno (8.10. 1916), kdy nás vystřídali. Ze 138 mužů roty „C“, zůstalo po útoku naživu jen 25. Během tohoto útoku byl také zraněn slavný básník seržant Leslie Coulson, který také sloužil v našem 1.praporu Londýnského pluku a druhého dne svému zranění podlehl.

Tolik z dopisu vojína Dornama. Dnes již nezjistíme, jak přesně zahynul Albert James Cross. Pravděpodobně se dostal dál od vlastních zákopů. Možná byl zasypán anebo roztrhán granátem, protože jeho tělo se nikdy nenašlo. Jeho jméno je proto uvedeno na panelu 9C památníku Thiepval, kde jsou jména všech vojáků padlých během ofenzívy na Sommě, jejichž hrob není znám. Po této bitvě nazvané „Bitva u Le Transloy“, byl 1. prapor Londýnského pluku spolu s dalšími jednotkami stažen do zálohy a do dalších bojů v rámci ofenzívy na Sommě již nezasáhl. Toliko o jednom životu, který ve válečné vřavě vyhasl beze stopy.