Václav Havelský

Plukovník generálního štábu

Občas je potřeba v našem sběratelském oboru i trocha štěstí a náhody. Tento příběh začal zcela obyčejně koupí jedné anonymní plukovnické výložky. Do mé sbírky jsem získal staré plukovnické sako, bohužel chyběla jedna z výložek. Proto jsem usedl k počítači a začal hledat, jestli někdo úplnou náhodou neprodává pár nebo jen jeden kus. Po několika dnech jsem chtěl své snažení už vzdát, buď neodpovídalo období, nebo materiál. Ale pak svou roli sehrála náhoda. V jedné z aukcí armyshopu, kde jsem se díval po úplně jiném armádním vybavení do lesa, jsem ji našel. Fotka byla přiložena jen jedna a cena trochu vyšší, ale neváhal jsem a ihned koupil. Po několika dnech přišla obálka a v ní ona vytoužená a správná výložka. Vše bylo v pořádku, avšak na druhé straně byl přišpendlen malý nevinně vypadající štítek se jménem napsaným na stroji. Komplet se zdál být původní. Už jsem chtěl štítek sundat, když jsem si řekl, že zkusím štěstí a uvidíme, kterému plukovníkovi výložka patřila. Výsledek mě šokoval. Já, jakožto vášnivý sběratel faleristiky, držel v ruce doopravdy výložku plukovníka generálního štábu a diplomata Václava Havelského, autora jednoho z nejkrásnějších a našich nejvyšších řádů Československého vojenského řádu Bílého lva „Za vítězství“.

Dovolte mi, vás s touto zajímavou osobností našich dějin seznámit. Krátký článek k  osobě pana Havelského naleznete také na serveru valka.cz (odkaz ZDE) a také nesmíme zapomenout na práci, kterou zpracovala slečna Valentina Ausila (odkaz ZDE), ze které jsem převážně také čerpal. Takže abych se zbytečně neopakoval, uvedu jen ta základní fakta.

Václav Ferdinand Havelský se narodil 27. května 1898 v Praze. I přes těžké dětství, kdy přišel o svého otce a zůstal s matkou a mladším bratrem Rudolfem sám, dostalo se Václavovi řádného vzdělání a naučil se ovládat několik světových jazyků. Ve svých 18 letech byl mobilizován do RU armády, prošel boji v Rusku a v Itálii, avšak na konci 1. světové války již sloužil v nové československé armádě, kde složil důstojnické zkoušky a dále se vojensky vzdělával. Vrcholem jeho snah byl nástup na Vysokou válečnou školu, kterou roku 1933 úspěšně absolvoval. O tři roky později byl povýšen do hodnosti majora generálního štábu, ve které zažil jak mnichovskou zradu, tak mobilizaci v roce 1938.

Když je po březnové okupaci roku 1939 ČS armáda rozpuštěna, začíná se Havelský podílet na odbojové činnosti proti Němcům ve skupině Obrana národa v Brně, kterou později organizuje a vede na celé jižní Moravě. Stejným tempem jak pokračovala jeho odbojářská činnost, stupňoval se zájem o něj a o Obranu národa ze strany gestapa. Po první vlně zatýkání v září 1939 Havelský tuší, že bude další na řadě. Odcestoval tedy do Prahy, kde se setkává s vůdce Obrany národa plukovníkem Berkem. Ten mu osobně rozkáže opustit republiku, nebo spíš to, co z ní zbylo. Tady začíná Havelského cesta.

V noci 30. listopadu překračuje spolu s dalšími major Havelský slovensko-maďarské hranice, bohužel jsou hned následující den v Budapešti zadrženi a uvězněni. Na svobodu se dostanou až po útěku z kasáren Marie Teresie 5. února 1940, kam byli převezeni. V útěku jim pomáhá československý konzul Stanislav Miňovský, u kterého se také okamžitě hlásí do jednotek ČSR v zahraničí. Následně se jim o dva dny později povede utéct do Jugoslávie a přes Istambul, Bejrút, Alžír a Marseille se dostanou až do vojenského tábora Agde. Zde se poprvé setkává se zástupci nově sformované ČS armády ve Francii. Okamžitě je tak jeho přítomnosti využito a je mu svěřena funkce přednosty organizačního oddělení Vojenské správy ČS národního výboru v Paříži. Na této funkci setrvá až do francouzské porážky v létě roku 1940.

Od tohoto okamžiku je Havelský zase na cestě, tentokrát do Anglie. Po svém příjezdu se ve vojenském táboře hlásí znovu do služby, tentokrát bez hodnosti, pouze jako  prostý voják. Chtěl tím motivovat všechny kolem sebe a jít příkladem. V těchto těžkých chvílích je i takové gesto, v té době vysokého důstojníka, důkazem odhodlání nevzdávat se naděje na vítězství po všech porážkách, které spolu s celým národem musel Havelský přijmout.

Jako prostý voják však neslouží dlouho. Od 28. záři 1940 je mu svěřena pro náš příběh jeho nejdůležitější funkce, a to funkce přednosty oddělení pro přípravu, navrhování a udělování československých řádů a vyznamenáni v Londýně na Ministerstvu obrany. A právě v této funkci navrhuje podobu Řádu bílého lva za vítězství všech tříd. Nejkrásnějším ze všech stupňů tohoto vyznamenání je zcela nepochybně kříž Řádu bílého lva za vítězství. Výrobou a konečným zpracováním Havelského návrhu byla pověřena známá londýnská firma Spink&Son, která funguje dodnes.

Začátkem roku 1941 je Havelský povýšen do hodnosti podplukovníka a následuje jeho jmenování do funkce vojenského atašé u norské vlády. V této funkci je 28.října 1942 ještě naposledy povýšen do hodnosti plukovníka a setrvá na svém místě v Norsku až do února roku 1945, kdy otevírá další slavnou etapu svého života, a tou je návrat domů.

V březnu roku 1945 opouští Norsko a přesunuje se do Belgie již jako velitel Československé vojenské mise štábu 21.armády maršála Montgomeryho. Havelský pak okamžitě po svém příjezdu dostává za úkol přesun ČSR brigády, která se tou dobou nacházela v Dunkerque, zpět do vlasti. Vzhledem k dobře se vyvíjející situaci na frontě bylo rozhodnuto přesunout část našich vojáků na území Německa, kde se následně po boku britských spolubojovníků naši osvědčili a získali si jejich uznání. I Havelský dokáže odvahu v polovině dubna v boji v bitvě známé jako obléhání továrny Filature. Koncem dubna je mu sděleno, že obdržel od norského krále Hakona nejvyšší řád Sv. Olafa. Ve stejnou dobu se také stal styčným důstojníkem pro repatriační záležitosti.

Začátkem května a s blížícím se koncem války, přibližoval se i Havelský s našimi vojáky k hranicím své vlasti. Po smrti říšského vůdce Adolfa Hitlera a jeho snu o tisícileté říši noční můra v podobě 2.světové války pro plukovníka Havelského končí. Havelskému trvá cesta přes Německo do osvobozené republiky ještě několik dní, kde se po dlouhých pěti letech 19.května setkává v Brně se svou rodinou.

Během své vojenské kariéry je plukovník Havelský dekorován mnoha československými i zahraničními vyznamenáními, mezi něž patří: Čs. Válečný kříž 1939 (udělen mu byl 2x),  Čs. Vojenská pamětní medaile se štítkem Francie a Velká Britanie, Čs. medaile Za chrabrost před nepřítelem, Čs. Vojenská medaile Za zásluhy I. Stupně, Norský řád Sv. Olafa, Řád britského impéria a belgický Leopoldův řád.

Rok 1945 je pro Havelského ještě naplněn euforií a štěstím z vítězství, ale jeho budoucnost je méně šťastlivá. S převzetím moci komunisty v roce 1948 je plukovník Havelský několikrát prověřován a vyslýchán. Což vyvrcholí v roce 1950 jeho nuceným odchodem do výsluhy. Vzhledem ke své vzpurné nátuře a názorům proti komunistickému režimu, které šířil mezi důstojníky armády ČSR mu je taktéž odebrána jeho hodnost.  Je označen za nespolehlivého pro tehdejší režim, a tak musí Havelský zastávat pouze práci jako dělník. Až do své smrti v roce 1963 působil jako vedoucí technik.

Jeho žena několikrát v roce 1968 žádala, aby byl Havelský rehabilitován a aby mu byla vrácena jeho hodnost. Bohužel jí ale vyhověno nebylo. Jak se zdá, nebylo této žádosti vyhověno dodnes. Rád bych na závěr podotkl, že jsem až do chvíle, než se mi do rukou dostala ona výložka, neměl o osobě pana Havelského ponětí a jsem rád, že ten kousek historie mi dovolil se s ním seznámit. Čest jeho památce a děkujeme za službu člověku, který přivedl na svět nejkrásnější klenot československé faleristiky.

Zdroj: https://armada.vojenstvi.cz/vase-dotazy/91.htm

Autor

J. Princlík

Další příspěvky

• ČSR 39-4520. 8. 2023Partyzáni 9.května aneb falešní hrdinové od hospodského stolu
• II. SVĚTOVÁ VÁLKA10. 7. 2022Air medal čtyřhvězdičkového generála Johna Kennetha Cannona
• Německo 39-4521. 3. 2022Pilot a důstojník u Flaku – LW veterán
• II. SVĚTOVÁ VÁLKA1. 2. 2022NĚMECKÝ ŽELEZNÝ KŘÍŽ udělený ANGLIČANOVI!